Příběh

Po vítězství Farbrandu nad Geldenem a upevnění moci nad Timantskou zemí, pustil se král Baldur Agnarson do drancování přírodních zdrojů své nově získané země. Stačila jediná zima, aby dříve krásný Timant – Diamant Ledových zemí, spálený Válkou a boji mezi Farbrandem a Geldem, nyní nabral podoby otevřené zdechliny, ze které její lovci ještě hodují. Obrovské nerostné bohatsví, skryté pod Timantem, vyšvihlo Farbrand mezi řady nejbohatších zemí a velmi přispělo i síle jeho armády.

            Stačila však jen jediná zima a na obzoru se objevil nový silný nepřítel – Drakoňané. Král Agnarson měl předtuchu toho, že tato nová hrozba bude tvrdší a silnější než ta předchozí. Jal se připravovat na nového protivníka.

            Korrak Drakodráp, Velký náčelník Drakonie, cítil, že nyní, po porážce Geldenu, je správný okamžik, kdy vytáhnout proti Farbrandu a znovu získat to, co dříve považovali za své. Z dosud neprozkoumaného Severo-východu vyrojila se horda nájezdníků a vyhnanců, která bažila po krvi a dožadovala se navrácení svých dřívějčích statků.

            Agnarson věda, že tato nová Válka nebude vůbec jednoduchá, vrátil se zpět do svého hradu a začal s přípravami odražení této hrozby. Začal intenzivně stavět pevnosti a opevnění na východních hranicích, zároveň hledat spojence a podporu v okolních královstvích a jejich žoldácích. Vyslal i výzvědné výpravy do neprozkoumaného východu, aby vyzvěděl více o síle a taktikách svého protivníka a lépe se připravil na nevyhnutelný střet.

            Korrak Drakodráp nerozhodnul se však k čelnímu útoku na svého soka. Mazaně obešel svého nepřítele a zahájil svou kampaň od už tak zpustošeného Timantu. Zaskočený Baldur vyslal své zálohy a přebývající žoldáky bránit Timant, jako předvoj, než se mu podaří posbírat zbytek své takticky rozmístěné armády.

            A tak na spálené zemi Timanské rozhořel se další boj. Armáda severských válečníků Farbrandu proti hordě vyvrhelů obývajících Drakonii. Král Baldur Agnarson znovu se vrhnul do bitevní vřavy, aby upevnil své pověsti nebojácného velitele. Na straně druhé stanul Velkonáčelník Korrak Drakodráp, jako ikona příslibu návratu do výsluní, pro všechny vyhnané a zapuzené. Na obou stranách rozhořel se plamen Bojechtivosti rozkřesaný z jisker válečných proslovů svých vojevůdců. Ani nejmocnější z věštců a šamanů nedokázali prý zahlédnout výsledek této války, skrze všechny kruté boje a vodopády krve, jež tyto boje slibovali. Ať již osud chystal pro tyto dvě armády cokoliv, záleželo teď pouze na rozhodnutích jejich velitelů, jak se budoucnost Ledových zemí bude dále odvíjet.

Herní strany

Země Drakonijská rozkládá se na nezmapovaném území na severovýchodě Ledových Zemí. Dlouhá léta se věřilo, že pokud už země Farbrandu byla pustou planinou, tak dále na severovýchod může už být jen absolutní nehostinná pustina. Země, kde krom příšer a lvů, nepodaří se ničemu živému. Proto do těchto končin byli často vyháněni všichni vyvrhelové a zločinci z různých zemí, kteří nezasloužili dožít v jiné zemi. Pro mnohé znamenalo být vyhnán do těchto zemí, horší rozsudek než-li smrt.

            Severovýchod od Farbrandu sice vypadal ještě více nehostině, ale přec jen se tu našli místa, kde šlo založit vzkvétající město a založit tak novou zem. Jen škoda, že se této příležitosti neujali kolonizátoři jiných královských zemí, ale museli se jí ujmout všichni zločinci a vyvrhelové Ledových Zemí.

                        Během sjednocování Farbrandu se našla spousta těch, která nesouhlasila s vládou Erlenda Krvavého, prvního krále Farbrandu. Erlend spoustu s těchto válečníků ba dokonce i celých kmenů poslal do vyhnanství severovýchodních pustin. Jedním z těchto kmenů byl i kmen Ledového Draka se svým náčelníkem Tyrem Dračím Plamenem. Tyr přísahal, že se jednou Ledový Drak vrátí a vytrhne Farbrand z rukou Erlendových, nebo jeho potomků.

            Když Tyr se svým kmenem dorazil jedněm z prvních obydlených míst této země vyhnanců, uvědomil si jaké má štěstí. Silou, lstí i slovy během několika zim postupně sjednocoval všechny zločince a vyvrheli pod jediný silný národ a dal tak vzniknout Drakonii. Sjednocování takovéhoto národa však nebyl úkolem nejlehčím, a ani pouze na pár let.

            Země, která měla být horším trestem jak smrt, postupně a tiše začala nabírat na síle. S každým novým vyvrhelem přibyla Drakonie na síle, jak do počtu lidí, tak i s technologickým a kulturním pokrokem. Zřízením se však nepodobalo žádnému království, nýbrž spíše kmenovému sněmu složenému z několika kmenů a nejsilnějších gangů, kde nejvýše stál Velkonáčelník.

            Ohledně zákonů v zemi, kde vladnou zločinci platilo jediné právo a to právo silnějšího a mocnějšího. A už od samotného založení se postu nejsilnějšího držel Kmen Ledového Draka a potomci Tyra Dračího Plamene.

            V současné době, kdy země v rámci své síly dosahovala vrcholu, na postu Velkonáčelníka seděl Korrak Drakodráp, Tyrův Pravnuk. Ten se v rámci své moci rozhodl dodržet Tyrovu přísahu, a když zaslechnul o krvavé Válce Farbrandu s Geldenem rozhodl se využít situace a vzít Farbrand útokem.

Kostýmy a výzbroj

Kostými inspirované téměř čímkoliv starověkým či středověkým. Je třeba si ale uvědomit že Drakonie je země vyhnanců, takže čestné rytíře v naleštěných zbrojích zde asi úplně nenajdete. Teto národ je však poskládaný z vyvrhelů a zločinců ze všech zemí, a tak není problém, když se zde setkají různé kultury i když ve svých otrhaných banditovských věcích. V rámci kmenu Ledového Draka ctí Drakonie Modrou Barvu.

            Nedá se tvrdit, že pro Drakonijskou armádu jsou typické nějaké zbraně když i samotný Drakonijský národ je sbírkou zločinců z různých zemí, takže lze zde najít různou sbírku mečů, sekyr i padnějších záležitostí roztodivných tvarů i délek (chápejte jako že se v jedné armádě setkají např. Evropské dlouhé meče, japonské katany a arabské scimitary), najdou se zde ale i luky různýžch materiálů i délek a ani samostříli jim nejsou cizí.