Ledová země
Ledová země [2024] je další ze série malých jednodenních dřeváren na brněnsku. Nejedná se ale o bitvu nováčkovskou.Příběh 2025
Už odedávna se království spojená jednou vírou v Božího Oběsitele dívají s odporem a bázní na severní stranu. S touhou po pomstě a strachem z nájezdů pohanských kmenů, které obývají neprobádané lesy Trigoru. S fanatickým zápalem víry se oči podlité krví upínají k poslední baště lidí nespoutaných provazem boží lásky. S chtivostí se sem obrací zraky kupců bažících po drahých kožešinách a jantaru. Vše zde je – zlatonosné písky řek. Země bažící po vykácení a orbě. Dřevo na stavbu chrámů.
Jen nebýt těch zatracených pohanů. Nejsou to totiž jen kdovíjací divoši. Vládnou stejně ostrými čepelemi jako každý druhý Oběsitelův král, a i když se možná nevyrovnají armádám na jihu výstrojí, rozhodně to vyváží brutalitou a záludností. Mezi jejich náčelníky se najdou tací, kteří je jsou schopni zorganizovat a jejich v bažinách, či na skalních ostrozích posazená hradiště jsou stejně nedobytná jako leckterý hrad.
V jednom snad ale svítá Oběsitelovým věřícím naděje: a to je Řád Boží Oprátky. Jsou to bojovníci zcela oddaní jedinému účelu, šířit víru mezi pohany: když to nepůjde jinak – ohněm a mečem. Jejich komtur Friedrich von Hohenstein poté, co porazil na hlavu poslední zbytky pohanů na jihu, nyní přivedl své ostřílené válečníky sem. Po všech zemích Oběsitelových běží od úst k ústům zpráva: kdo chce dobýt zemi na pohanech nechť ováže okolo svého pasu lano na znamení Boží Oprátky a přidá se k výpravě. Jsi bojovník? Bereme tě! Jsi jen sedlák? I ty se můžeš stát bojovníkem! Nebo aspoň kácet posvátné háje těch pohanů a vysloužit si tak konečné Oběšení.
Obyvatelé Trigoru jsou zděšeni. Velké jižanské vojsko se je chystá přepadnout. Kdo je bude bránit? Kdo se postaví fanatickým nájezdníkům, kteří chtějí syny Trigoru zotročit a vyhladit. Vykácet lesy a pobořit hradiště?
Ale svítá naděje: veliký vojevoda, kníže Migaudas uchopil bojovou zástavu a sezval žrece k bojovým věštbám.
Od úst k ústům a od jednoho kmenového shromáždění ke druhému tato zpráva: Ti jižanští psi nám chtějí vzít zemi! Přivedou s sebou spoustu zajatců a přinesou poklady! Kdo se přidá do bojového šiku knížete Migaudase neprohloupí! On se svou družinou buduje vojsko, jaké ještě Trigor neviděl! Jižané se mají proč třást! Kníže nejprve porazí domýšlivý řád a pak se opře do jižních úrodných rovin. Jednou provždy odstraší ty změkčilé jižanské krysy od útoků do trigorských hvozdů. Ještě vnuci těch psů si budou v hrůze šeptat o největším nájezdu Trigorských válečníků, kopcích mrtvol a hořících chrámech těch oběšených hlupáků.
Herní strany
Řád Boží oprátky
Jedna strana jsou řádoví rytíři, námezdníci, osadníci a případně už podmaněné kmeny, které přijaly nové náboženství. Nábožensky fanatická frakce bijící se v prsa a skandující posvátné texty. Do severních lesů ale jdou ve skutečnosti za bohatstvím. Jantar, zlato, kožešiny… a spousta země je tu prostě jen tak k mání – tedy až pobijí těch pár pohanů, kteří jim budou stát v cestě.
Nohy se bořily do ulepeného tajícího sněhu. Boty provlhaly. Muži kleli, stahovali si kápě plášťů hlouběji do čela nebo se marně snažili najít trochu tepla v nacucaných podhelmovkách. Po ratištích kopí stékaly kapky a štíty těžkly vpíjející se mlhou.
Kolona vojáků a osadníků pomalu zastavovala na mýtině – vzadu se v mlze rýsovala palisáda a na ní postavičky obránců. Někteří z poutníků byli tak utahaní, že nehledě na břečku i blízkost nebezpečí sedali na zem. Ostatní se jako tupý dobytek shlukli do houfu. Opřeni o kopí, zaražení, spící ve stoje.
,,Frátere!” zavolal drsně do chumlu služebníků řádový komtur, pro kterého se již stavěl stan. ,,Jsme tady, zvedni jim trochu morálku!”
Vytáhlá asketická postava vyšla před dav. Černou kutnu až do půli lýtek potřísněnou bahnem. Oprátka ze silného lana ovinutá okolo šíje ale byla čistá, jako by ji snad právě vypral.
Nadechl se a pozvedl hlas: ,,Modleme se! Dobrý Oběsiteli, ty jenž chráníš své bojovníky, děkujeme ti za to, že nás učíš válčit! Mocný Oběsiteli, který podmaňuješ naše nepřátele. Který tepeš pohany svým hněvem a stíháš je svým trestem, dej nám vítězství!”
Zhluboka se nadechl a zahřímal na muže, z nich jen někteří při Oběsitelově jméně provedli správně posvátné gesto sebeuškrcení.
,,Co tady stojíte? To si říkáte Boží bojovníci? Pro Svaté lano! Zvedněte se! Nejste přece baby! Copak jste sem nepřijeli s Oběsitelovým posláním? Copak jste nepřišli šířit pravou víru ohněm a mečem?”
Z hromování přešel ve fanatický vřískot. Někteří z davu se neochotně stavěli na nohy, některým se zablýsklo v očích.
,,Kde je ten oheň? Kde jsou ty pravice třímající meče, které mají smést pohany, jako náš Bůh smete polovinu hvězd z oblohy? Myslíte si, že se Oběsitel ve své oběti ohlížel na promoklá bagančata? Vy jste Jeho bojovníci! Vy jste jeho pomsta! Dnes máte prolít krev těch pohanů!”
Berlou připomínající posvátnou Šibenici ukázal na palisádu.
Teď už stáli všichni. Někteří se začínali modlit, jiní podupávat. Těžkoodění rytíři se stavěli do řady a očišťovali konopná lana uvázaná na svých přilbách.
,,Oběsitel si žádá smrt pohanů!”
,,Smrt!” přidávali se někteří v davu.
,,Oběsitel žehná vašim mečům!”
,,Zabít pohany!”
,,Vše, co je jejich vám dává v plen!”
,,Kořist! Bij, zabij!”
Dav vřel a strkal se, aby byl v přední řadě. Mokré boty zapomenuté. Čepele obnažené. Komtur vyšel před řadu rytířů a špici meče napřáhl směrem k pohanské vesnici.
,,Pro Svaté lano!” zařval. ,,Na ně!!!”
Kmenový svaz Trigoru
Druhá strana jsou obyvatelé lesů – nám připomínají Slovany nebo Balty. Válečníci hrdě hlásající obranu posvátných lesů před novými bohy. Ale hlavně jsou to šelmy. Chtějí zabíjet, ničit a loupit, protože kořist ještě nikdy nepřišla tak blízko jako teď. To oni odvedou zajatce na krvavé obětiště svých temných božstev. A to oni z mrtvých svléknou drahé brnění a zlato, kterým se ověsili.
Nocí se mezi stromy nesl hluboký rytmický zvuk. Těžké údery opírající se o noc a kořeny stromů. Pomalý dunivý rytmus. Jakoby se uprostřed temnoty rodilo obrovské nestvůrné srdce. Odlesky ohňů polévaly tající sníh rudým zlatem a vykrajovaly ze tmy černé poroucené obrysy stromů.
Buch! … Buch! A ve stejném pomalém tempu přešlapující siluety.
Kývající se obrysy mužů. Tváře skryté za maskami, s rohy a věnci na hlavách. V rytmu se klátící sem a tam.
Bijící do bubnů a bušící do země násadami kopí. Dlouze, pomalu. V tom před velký oheň předstoupil válečník s červenými pruhy v obličejí.
,,Válečníci!” zahřímal. Odpovědí mu byl další úder tisícihlavého srdce. ,,Dnes nastává Noc lovu!” Buch!
,,Bohové jsou nám nakloněni!” Rytmus se nepatrně změnil. Zrychlil.
,,Dnes vyjdeme na jih a pobijeme je!” Buch!
,,Dnes budete pít krev nepřátel!” Buch!
,,Dnes je pobijte!” Buch!
,,Noc lovu!” Buch!
Najednou zavřísklo tisíc hlasů a stovka rohů. Ohlušující příšerný jekot se nese na desítky mil daleko. Muži křepčí okolo ohňů. Skákají přes ně. Vyráží nelidské skřeky a řadí se do dlouhých běžících houfů – všechny jsou namířené k jihu. Dnes, až se jižní hvozd vzbudí do mlžného rána, se sníh napije krve a Staří bohové budou nasyceni.
Kostýmy a výzbroj
Řád Boží oprátky
Kostýmy inspirované téměř čímkoliv středověkým. Je třeba si uvědomit, že země na jihu jsou opravdu různorodé a do severních pohraničních končin neodcházejí rytíři v naleštěných zbrojích. Spíše jsou to dobrodruhové, často bez groše. Lidé utíkající pod ochranu Řádu před zákonem. Námezdníci hledající přivýdělek. Proto se tu setkají různé kultury, často ve svých otrhaných formách. Můžete tudíž narazit na sedláky v kradených prošívanicích, stejně jako na zchudlé rytíře v tom zbytku brnění, které ještě nestačili propít. Elitou jsou pak ostřílení řádoví rytíři, kteří mají alespoň štít a pevnou přilbu. Všichni ve vojsku se ale na památku Oběsitelné smrti zdobí znaky oprátky nebo šibenice. U komtura vyvedené zlatě na brokátu, u chudého poutníka jen provazem ovázaným okolo beder, či zkříženým na prsou. Barva Oběsitelových věrných je modrá.
Nedá se tvrdit, že pro Oběsitelovu výpravu jsou typické nějaké zbraně, když i samotní válečníci jsou sbírkou různě postavených lidí z různých zemí, takže zde lze najít různou sbírku mečů, sekyr i padnějších záležitostí roztodivných tvarů i délek, najdou se zde ale i luky různých materiálů i délek, a ani samostříly, kopí nebo píky tu nejsou cizí.
Kmenový svaz Trigoru
Kostýmy inspirované jakýmikoliv pohanskými kmeny (Vikingové, Slovani, atd.). Neztratí se tu i kostým barbara nebo skřeta bez masky. V rámci zbroje zde asi nenajdete rytíře v plátových zbrojích, ale spíše válečníky v kroužkových, šupinových či destičkových výbavách. U výše postavených válečníků, či vojevůdců najdete možná nějakou část kořistní plátové zbroje. Rozhodně neplatí, že by Trigorští válečníci bojovali nazí, jak se je snaží vykreslit Oběšenecká propaganda. To, že si někteří z nich malují před bojem tváře, aby jim žehnali bohové nebo že se zdobí kožešinami, ale platí. Trigor ctí barvu krve a tedy červenou.
Trigor má silnou válečnickou tradici a každý muž je především válečníkem. Není tedy divu, že v rukou Trigorského válečníka se dá najít vše od mečů, dlouhých zahnutých nožů a seker až po pádnější záležitosti jako válečná kladiva a palcáty. Trigor je země lovců, a proto se velké oblibě těší luky a kopí. Vedle kulatých štítů uvidíme i roztodivnější tvary: štíty mandlové nebo obdélníkové. Komplikovanější zbraně jako kuše nebo neprakticky dlouhé píky zde ale najdeme zřídka.